Pod Doubravkou
Pod Doubravkou
zmuchlaná vhozená do koše
jako tělo po amputaci končetin
které už nejsou k užitku
jako manželství bez společného lože
uviděla jsem všeho půl
dům který jsem opustila zůstal stát
staré s novým má zásnuby
jen dětství tu zůstalo napořád
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Možná že na tom místě je jen polovina...
však v mysli tvé má příchuť lahodnou...
jako když tvé rty dotknou se chutě vína...
polkneš...
snad každý zažil chvilku podobnou...
Voňavá, tolik voňavá cítěnka... :o)
23.10.2006 14:29:00 | Cecilka
A vnboučatům,
když člověk pokusí se vyprávět
trochu nostalgicky,
jaký byl vlastně tenkrát svět.
(Jiný než je dnes a to je vždycky)
tak zjistíš že není věcí jenom půl.
Ty celá jsi i svět je celý
a kdo tě kdy opustil, jako by zahynoul.
23.10.2006 08:08:00 | risik
Myslela jsem, že to "psavci" nepochopí. Moc Vám děkuju. Byla jsem tam včera a ten zážitek jsem si musela nějak ztvrdit. Město na jedné straně se starými domy a na druhé zaplněné obchodním centrem, kinem, ve kterém se už také nepromítá...Kostel, školka i škola tam jsou...
18.10.2006 10:37:00 | Hančí
Člověk by se rád vrátil,ale už má dnešní pohled.A tak to vystihuje i tvoje báseň.
Ještě,že vzpomínky ukryté v srdci zůstávají původní-krásné.
18.10.2006 07:54:00 | s.e.n
Ahoj Hančí...ten pocit znám, ikdyž jsem byla jen po 10letech se kouknout na dům kde bydlela babička (a já hlavně tam) a našla jsem tu krásnou vilu rozebranou- vytrhané trámy atd. Hrůza...a vesnice plná zbohatlíků s křiklavými domy. Ale ty vzpomínky jak píšeš ty jsou hlavní a zůstali.
18.10.2006 07:08:00 | Jahudkka