U telefonu

U telefonu sedím
napjatě zprávu čekám
strnule jenom hledím
už dopředu se lekám
že sluchátko mi sdělí
ten rozměr pravdy celý
a bude toho znění
že maminka už není

Vždyť člověk nikdy neví
kdy přijde jeho chvíle
a život je jen prevít
v něm vše je nahodilé
i když tam musí každý
konečný verdikt: navždy

Zármutek v duši mám ale i naději
že chvíle ta opravdu přijde až později
naděje vždycky je byť i jen malinká
kdo víc je člověku než jeho maminka

°°°°
Telefon zazvonil
zvedl jsem sluchátko
dech se mi zatajil
však jenom nakrátko
ve smutku v trápení
bylo mi do zpěvu
po dobré zprávě té
cítil jsem úlevu
stav sice vážný je
maminka přežije !