Maluji

Maluji obraz, který vidím,
kontury slévají se v křeči,
svět strachu, podlosti,
svět lidí,
a nebo, jsou to jenom řeči?

Ty rysy plné nedůvěry,
domovy samoty a strachu,
jmenovky s jmény nevstupovat,
jmenovky zlodějů
a vrahů.

Maluji obraz,
za který se stydím,
postavy bez srdcí a tváří,
pár tahů štětcem, z nouze, kterou vidím,
jak ubozí jsme lháři.

Ty barvy, k nepoznání jiné
bez lásky, síly, odhodlání
a na poháru s trpkým vínem
je lebka s hnáty,
evergreenem.

Maluji obraz, barva růže bledne,
z tyrkysu zbyla jenom šeď
a zlaté slunce
je náhle černé,
probuď se, člověče!
Teď!