Něco si vezmu.

Tisíc let jsi pro mě nová
když se tak courám v myšlenkách
to jinou nehledám jak bych měl
chtíč tím tak do ulity schovám
proč zády se točit a říkat že není strach
Tvůj smích a na smrt bych zapomněl

A taky na všechny trable světa
ty pálí mě v dlani tak proto ji nedávám
dojdu si pro Tebe do lékárny přes ulici
třikrát týdně a hodně zapít je nevyřknutá věta
něco si vezmu a něco už mám
hrát si s ohněm je mírně na palici

Vím že víš - to že se spálíš a já Tě varoval
však kdo by myslel hned na nejhorší
máš se co učit – život je kost k ohlodání
pod tíhou argumentů tiše nám stagnoval
a pak bez varování vyjel na kolej vedlejší
„jsem s Tebou do svítání“ - znělo jak odhodlání

Tak všechno nejlepší...