Lákání Smrti

Celá v černém stojí dívka
Čeká až přijde její čas
Slyší rakví klapat víka
A slyší z dálky tichý hlas

Váhá jestli má jít za ním
Hlas jí sladce láká k sobě
Divný pocit jí v tom brání
Nechce přeci skončit v hrobě

Soumrak pohlcuje zem
Pomalu mizí stíny
„kéž by byl ještě den“
hřbitov zdá se být jiný

dívka tu uprostřed cesty postává
zem už ve spárech noci leží
sama neví proč tu dál zůstává
snad jí tu něco násilím drží?

Zdálky k ní přichází postava
Mladík tak v jejích letech
Z dívky hned spadne obava
Úsměv jí kvete na rtech

Však divný pocit nemizí v dáli
Jak tichý společník zůstává tu
Je tu, protože se jí zvláštní sny zdáli
Sny, co jí donutili vyjít z bytu.

A teď stojí před svou záhubou,
O které zatím nic netuší
Před mužskou postavou
Co přišla si pro její duši

Když přistoupí, zadívá se mu do očí
Do tajemných očí zbarvených rudě
V tom okamžiku svět se s ní zatočí
Co po nevinné dívce vlastně zbude?

Zbudou tu po ní jen matné vzpomínky
Na strašné dílo co se jí tu stane
Na obličej, kam padali jí pramínky
Na tělo, které už nikdy nepovstane

Na úsměvy, co rozdávala plnou hrstí
Na její hlas, jež krásně zněl
Na ladné pohyby, když běhala v listí
Na výraz očí, když pozorovala ptáčka co pěl

Dívka teď v náruči Smrti leží
Ke krku se jí blíží špičáky bílé
Život jí pomalu před očima běží
Takto končí smutně život dívky milé