Ostravská

Na chrámových schodech
s úsměvem z hvězd
schovaným v hasnoucím dni,
čekal...
...
...
až přijde s vrásčitou tváři
a s hulkou v dlani
i jak tenkrát krůpěj slzy
nechá splynout...
...
...
po kabátě z nedočkavých křivd
do kterého zahalená
objala jeho stín
nasáklý cizím městem...
...
...
/a s...//

chodbami myšlenek
na koncích tramvají
spleteni z domněnek
klíčema cinkají

pro pocit, že jsou si blízcí