jezerní smrt

Tančila u břehu jako víla
nožičky hebounký,v dlani něco svírá.
Srdce jak z ledu má,
porad mi,porad vodo má.

Jakpak se má na dně tůně
z jejich citů vyprchala ta krásná vůně.
Já znám ji líp než ona sam sebe,
proč se zrovna zamilovala do tebe.

V té ručce ,jak už jsem psala, má dopis.
Je tam kousek citů,lásky k tobě popis.
Dopis na rozloučenou na tomto světě,
vysvětlení je jen v jedný větě.

Ty si najednou opětoval city k jiné,
ted s kolem jejího hrobu kvítí vine.
Chudák holka,tak mladá zemřela,
tolik,tolik na lásku s teboou věřila.

Její duch stále tančí u břehu
já tě tam k ní jednou dovedu.
Aby jsi viděl,jak trpěla pro lásku,
její život visel na vlásku.

Už tu mezi námi není,
city se u člověka často mění.
Měla Tě jen ráda,to k smrti stačí,
vidím,jak tě slzy ve tvém oku jen tlačí.

Tak pust je ven,
to,co vidím není doufám jen sen.
Tvé slzy padají do jezera,kde zemřela
tolik,tolik na lásku stebou věřila.

Její mrtvé tělíčko leží v hrobě
nemůžeš jít TY kní, ani ONA k tobě.