Snívání

Odkládám,co Tebou voní,
co měl jsem rád,
teď v slzách vína rozpustím
a výčitkami ukojím svůj hlad
a ranní chlad
...už k čertu s ním!

Černou dírou v zástupech se prodírám,
do tváří známých se teď nedívám
a doufám,že s dechem vystačím
až k cíli.
Dusit se už není čas,
když podnapilé víly,
v tu nepravou mi chvíli
pohár jedem plní.
Což nevidí,že tváře rve mi trní,
že padlý anděl slastí vrní
a trpělivě čeká na svůj čas
ať odnese už ďas,
co jemu náleží.

Já probouzím se do šera
a byl to sen,
či fantazie příšera
mi vnukla krvebolný sten.