Plakala dívka pro tuláka aneb desetkrát vlak

Uhání si to vlak krajinou,
chvíli tak v kopcích,
pak zase rovinou
Sedí v tom vlaku opuštěná dívka
slzy své schovává do dlaní
a ani neví, kam ten vlak uhání
Sleduje krajinu a tiše pláče
Nechá se unášet starým vlakem
veze ji neznámo kam.
Potkala se dívka s tichým tulákem
Ztratil se a toulá se sám
Dal dívce do dlaní červenou růži
a pár kopretin do vlasů
Krev stekla po bledé kůži
a tulák i se svým rancem
si z vlaku vystoupil
a zmizel za dalekým kopcem,
kde vítr potichu vál
a tulák toulal se dál.
Až potkáte tichého tuláka,
s hlubokýma modrýma očima
povězte mu o jednom starém vlaku,
kde tiše pláče opuštěná dívka,
co míří až na konečnou.
A když poznáte opuštěnou dívku,
povězte, že nemusí vůbec plakat,
že tulák má ji stále rád.
Jen se na chvíli kdovíkam ztratil
a sám toulá se po lesích
Rád by se možná i vrátil
Cestu zpět hledá v nebesích.
A vlak si to po kolejích uhání
pláče v něm ta opuštěná dívka,
co skrývá si oči do dlaní
a ani nevidí tam někde v dálce,
tuláka s rancem na zádech
s rozcuchanými vlasy,
jak čeká na zastávce
na vlak, kde pláče opuštěná dívka
nasedne i se svým rancem
a snad, snad ji ještě potká.