Na starý káře

Na starý káře jako trakaře slzy padají,
opožděné vzpomínky se za mlhovkou belhají.
Tolika lítosti se s mlhou k zemi snáší,
smutek, letargie a bezmoc. – Jsem v pěkné kaši.

Chtěla bych dojet, ale jen bůh ví kam.
Těžko říct zda je chyba, že nespěchám.
Možná jsem měla na rychlík skočit
bez jízdenky a nebrat ohled na svůj pocit.

Na starý káře řítím se mlhou bez světel.
Výstražná světla života neberu na zřetel.
Nevím co znamená „objížďka vpravo“
Kdo mění mi směr? Kdo má to právo?

Na starý káře těžko pohnu ojí.
Možná chyba je v tom, že pohnout se bojím.
Čekám, kdy dojedu k první zastávce.
Sama budu. Žádný zastánce.

Krutost tam čeká spolu s potížemi.
Jak těžké je obstát na naší zemi.
Na staré káře prchám před sebou sama,
je noc, závodím pod hvězdama.
Na staré káře cestou do neznáma…