Až jednou....

Až jednou uvidíš na nebi kmitat se plachou zář,
vzpomeň si na chvíle se mnou strávené,
Když jsi mne poprvé políbil na mou tvář.
Pršelo a my se choulili pod Akátem,
my, smáčený deštěm, brodili se blátem
a cítili se jako v ráji.
Ta plachá mihotavá zář,
bude mé mrtvé duše tvář.
Až jednou překonám nebeské brány,
snad si jen trošku vzpomeneš,
jak jsme se spolu bezstarostně smáli,
když do polí přiletěli první vrány.
Jak my dva vesele v trávě skotačili
a nocí padala naše první hvězda.
V úžase vězeli na ní naše pohledy.
Já si jen přála, ať se mi to nezdá.
Já si jen přála, ať je to navždy.
MY snili o neznámých krajích
a toulali se v lesích a ulicemi.
Ptáci zpívali o cestě na jih
a my se jen brouzdali peřejemi.
Až jednou políbí mne Smrt,
snad až ty budeš starý kmet,
ale přece si jednou vzpomeneš,
jak krajem rozezněly se struny kytary,
když vodopád svoji píseň zpíval
a ty ses mi oddaně do očí díval.
Přenesl jsi mne tenkrát přes řeku
já milovala náruč tvých něžných doteků.
Až jednou zbledne ve věčnost moje tvář,
ať se mnou budeš nebo nebudeš,
na nebi mihne se jen plachá zář
a ty si snad ještě vzpomeneš,
prosím, jen na malou chviličku,
neb vím,že navždy tě ráda mít budu.
Až jednou vstoupím do oblak,
pošlu jen tobě z oblohy hvězdu.
Až jednou zavolá mne Bůh