Saze

Jen jedna lehká saze z komína,
spadla mi při večerní procházce do klína.
Že by štěstí usmálo se?
Jen tak v duchu pro sebe říkám si.
Když tu mi další vločka saze spadla na řasy.
Že by náznak a šance, že se něco změní?
Procházím se městem ve tmě,
oddávám se snění.
Snad mohla bych si taky něco přát.
Tak snad jen:
„Tati, měj mě taky trochu rád…“
Než jsem došla domů, spadl snad celý kotel.
A to, jak si mi, táto, na hlavu vysypal výčitek popel.