Vandrák

Prší a kapky zkrápí zemi
kdesi vzala se nová naděje
něco co proudí námi všemi
zvenčí však nic se neděje.

Déšť co spláchl všechny smutky
Jarní deštík touhy,
teď nemyslí na zármutky
zmáčený vandrák pouhý.

Když deště jsou a vítr fouká,
melancholická nálada
Když kamna hřejí a kočka mňouká
poslední listí opadá.

Třebas uvidíš první sníh
když budou první mrazy
Třebas uslyšíš dětský smích
když zaváté budou srázy.

A když tohle uvidíš
spomeň si na příběh svůj dlouhý
v tenhle moment možná zvíš,
kde jest promrzlý vandrák pouhý.