Nejistota

Nejistota

Jak nahý v trní bloudí dějinami
hlava co v mracích sídlo má
a prostor neznámý dusí se pokrokem
v beznadějném shonu za světlem na konci tunelu
kde možná čeká TEN.
A tváře putiů se škodolibým šklebem
v bezvýrazných skleněných očích
mávají plastovými křídly za rachotu řetězů
nad otvorem směrem dolů ...
... a padáš a padáš