Starý koráb

Jsem starý koráb,
má příď se od slané soli loupe.
Nános laku smyl se ve vlnách,
moře se mnou nešetrně houpe.
Mám potrhanou vlajku,
která ve větru světlo denní propouští,
má kotva je orezlá, už dávno se ke dnu nespouští.
Stožár měl by hrdě stát a držet lanoví,
ale stejně jako koráb se roztržitě zaklání.
Jsem starý koráb,
co se plaví po modré louži,
pro svou archaičnost jsem k výsměchu slanému moři.
Děsím ospalé medúzy a hravé delfíny,
o mé staré pasáži psali i americké noviny.
Jsem jen hromádka prken,
kterou bouřlivé vlny bijí do přídi,
jsem starý koráb, který nikdo krom moře neřídí.