Černá pečeť

Teď listinu podepsal,
černou pečeť otiskl,
podíval se přes celý sál
a v duch si pískl.

V pečeti pentagram,
leskne se bíle,
teď tvou duši mám,
smrt je mým dílem.

Listinu stočil,
do šuplíku dal,
ke dveřím vykročil
a tiše se smál.

Na sebe hrdý,
že osud řídí,
k životu tvrdý
-tak úspěch sklidí.

Na chodbě za dveřmi
nahoru do věže se vydal,
smutný, že nehřmí
do kroku přidal.

Schodiště točité,
dlouhé jak Nil,
nemá svědky očité
těchto temných chvil.

Schody do věže tak vysoké,
že Babylonská by malá byla.
hlavou se honí myšlenky divoké,
aspoň chvíle volná, kdyby zbyla.

Ke dveřím masivním
z dubového dřeva došel,
pohybem pasivním
otevřel a prošel.

U okna na svůj trůn
zvolna se posadil,
zvuk prázdných strun
ho pěkně naladil.

O sobě přemýšlel, kdo vlastně je
a co dělat má dál,
proč se nikdy nezasměje,
i když se už smál.

Nalil si pohár
rudého vína,
svůj boj prohrál,
smutek ho jímá.

„Jsem Satan sám,
ten mocný kníže.
né, nejsem sám,
lidé klesají sem – níže.“

Však v sobě hluboko,
že nikoho nemá věděl,
slza mu stéká pod oko
-tak dlouho strnule seděl.

Snažil se vzchopit,
ale co rozdával, teď ho přemohlo.
deprese ve vínu chtěl utopit,
ovšem pomoci to nemohlo.

Další den,
když se probudil,
pohled ven
z okna ho povzbudil.

Bylo brzy ráno,
hustá mlha nad zemí,
duším bylo bráno
jejich zázemí.

Rozhodl se svolat
všechny své poddané,
snad tak chtěl zdolat
své deprese oddané.

Ve velkém sále
ne jeho zámku,
postavy velké i malé
otáčely v knihách stránku.

Pekelní démoni
sešli se tady,
v tom zvonkem zazvoní
a: „Vítám Vás tady!“

„Na této schůzi
všem vám poroučím
zabít toho boha hrůzy,
hostinou se s Vámi rozloučím.“

Celý den a celou noc
trvala oslava hostinou.
satanovi stoupá moc,
zabít boha je jeho povinnou.

Démoni se rozprchli do světa
po božské krvi hladoví.
Jako rudá hvězda sověta,
nikomu pravdu nepoví.

Temné, hrozné časy
na zem se snesly,
jen války a umírající hlasy
dříve klidný svět kreslí.

Lidé – obyčejní smrtelníci
k ďáblu i bohu se přidávali.
Na věžích zvonili zvoníci
a zranění nadávali.

Celou věčnost trvaly boje,
všichni prohráli - nikdo není vítězem.
Ze světa se stala hromádka hnoje,
lidstvo dostalo přes záda řetězem.

To je konec vesmíru,
tak skončilo všechno žití.
Teď už je vše jen v míru,
ďábel i bůh se v nekonečnou nicotu řítí.