nevím, jak ji pojmenovat

Jsem bohatá, ale chudá.
Jsem šťastná, ale má duše tone v moři smutku.

Kdo, sílu jít dál, dodá?
Jak je možné cítit se tak chudá a žít v přebytku?

Jsem dítě, ale jsem dospělá.
Na svět se dívám čtyřma očima.

Násilí ve světě jsem viděla.
Smutku je víc než dost.
Lidé se rodí, právě teď někde umírají.
Jiný starý pes ohlodává svoji poslední kost.
Některé obchody otevřeny jsou,
jiné se zavírají.

Cítím, že má duše je rozpolcená.
Cítím v sobě druhou bytost.

Rána smutku bude zacelená,
z žebráka se proměním ve spanilou výsost.

V světě tom není nic jisté,
a každá naděje – jak rychle vzejde, tak rychle pohasne…