Není
Není
Tma se na mě přísně dívá zvenku
bála jsem se jenom nachvilenku
Ty dal jsi mi pod nohy pevnou zem
a já tobě lehkých křídel snění...
Tak jaktože zahnáni jsme až sem
odkud snad ani návratu není...?
.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Mám strach, že jste tu spolu každý sám.
Nemohu poradit, nemohu pomoci, snad jen báseň , kterou jsem napsal kdysi sám.
Snad příště
Rozervaná duše.
V srdci trosky a tma.
Balvany otáčející se v nekonečném prostoru, chlad.
To je moje duše?
Ne!
To je moje srdce.
Stojím, dívám se,
dívám se, co zbylo.
Kameny, prázdno vesmíru, poušť.
Potí se mi ruce.
Zavřu oči.
Zahrada plná květin, stromů, motýlů.
Pak rána, nic.
Popadnu nejbližší kámen,
zasadím do něj květinu –
ta vůně, ta zář.
Pouštím
Zářící, vonící mizí v nekonečném prostoru.
Tma – pokrčím rameny
Snad příště – snad.
Neuplynulo čtrnáct dní
a svět se změnil.
Otáčí se rychleji.
Sázím květinu za květinou,
posílám je do prostoru.
Usmívám se.
Snad je příště – snad.
26.10.2006 16:41:00 | kouzelníček