Vysvobození

Všude jen tma, ticho a mráz
Na okno klepe ničivá samota.
Se strachem v duši sedím tu zas
A cítím, jak na povrch dere se prázdnota

Je ve mně, vím to, vím
Už nedokážu ji zastavit
V noci nespím, i ve dne bdím
Toužíce po tom, své chyby napravit.

Už asi tuším, že možná zklamu tě
Neb odpuštění již nehledám
Sama se utápím ve věčné temnotě
A proto okno otvírám.

Teď konečně cítím tu volnost,
Jež hledala jsem každým dnem
Nyní naskytla se mi možnost
Dojít až k cíli, za svým snem.

Však náhle se mi hrdlo svírá
Při pohledu na tmavou zem,
Jež vypadá jak temná díra,
Ze které už se nedostanu ven.

Proboha ne! Kdy už tohle skončí ??
Proč pořád víc se propadám ??
Bodavý žár žhne sem zvenčí
A já pomalu umírám.

Teď dokonáno jest mé dílo
Já navždy už odcházím
Neboť to vše jen završilo
Ten dlouho očekávaný čin.