Peklo II Země

Ráno se probouzím,
s úsměvem na tváři.
Říkám si: "Co mi zas pokazí den."

Vzpomínka na minulé té noci sen.

Úsměv se vytrácí...
Tvář se kroutí...
Říkám větou přací:
"Kéž sen zmizí, svět se mi hroutí!"

Vzpomínka na to,
co musela jsem prožít.
Dalo mi to co proto,
teď už zbývá jen dožít.
***
Byla to ukázka
života před smrtí.

Konec se blíž plíží,
k nebi vzhlížím...

Co bude pak?
Co se semnou stane?
Uvíznu v tomto světě navždy?
Dostanu se pryč nějak?
Budu přebývat na hraně
života jednou provždy?

Nebo prostě nebudu?
Nebo jiný život začne?
Pak na zemi pár let pobudu,
než jim nahoře dojde, že značně
svůj život jsem promarnila,
a to je důvod toho, abych v pekle hnila.

Nevadí mi, že půjdu do pekla.
Peklo prožívám už na Zemi-zde.
Nechtějte po mě, abych se zalekla,
horší místo najdete-vím kde.