Tulák po hvězdách

Uzavřeli mě v potemnělé cele,
ani okno zde není.
Ke svému trápení se stavým čelem,
již nemám zázemí.

Jen duši svou trénuji,
když uzamkou tělo do kazajky,
po vesmíru pendluji
a poznávám tak příběhy či bajky.

V minulých životech se procházím,
vidím své příběhy zblízka,
spousty odpovědí nacházím,
a po světě se mi stýská.

S pocitem, který mi neseberou,
procházím svými příběhy
a příšery, které se se mnou perou,
stávají se přátely.

Svět je uzamčen za mými zdmi,
duše prostupuje různé děje,
já se přesto setkávám s lidmi
a uchovávám si jejich obličeje.

Znám již spoustu tajemství
a čas se už nevleče,
každý večer, když se stmí,
má duše někam uteče.

Jsem tulák po hvězdách,
kde objevuji svoje světy,
možná, že jsem v snách,
kde myšlenky jsou jak komety.

Člověk nezahyne pokud myslí
a překonává vyšší cíle,
já už o tom vím svý,
od těch dob, co za okny mám mříže.