Variace na osamělou duši

Kdyby voda byla vínem
a peklo bylo ráj,
pak věčně opilý splínem
člověk bloudil by světem sám.

Jen vzpomínka na věci příští
hnala by ho vpřed,
přitom krev mu z rány pryští
a on má jen svůj věrný sen.

Sní o životě bez splínu,
o lásce nekonečné,
však věz člověče,
že nic není věčné.