Studu prostá

Když víčka má se otevřela,
já zřel,že ležím uplně nahý,
pak chytaje se za svou hlavu,
slyším hlas jak náhle praví:"Drahý ?"

Otočen ku hlasu zády,
já dostal ránu do své brady.
Jen co jsem se vzpamatoval,
kus zubu z huby vydoloval,
znovu jsem se otočil ... a svět se se mnou zatočil.

Nevěřím očím,protírám zrak,
Co je to za ženu,že by ten mák ?
á srkal jsem odvaru,prožívám sen,
proč ale na zemi leží zub jen ?

Bože,proč mne tak trestáš,
zívla:"Co si to šeptáš ?"

Stípu se do tváře,svolávám anděly,
cítím jak chytlo mne něco pod prdelí.
V křeči jsem zachroptěl a chytil tu dlan,
však to není lidské,to není tkán.

"Proč se tak bráníš,vždyt si to chtěl?
To ty si mne přivolal z pekelných děr.
Polib mne synu a přisedni blíž,
zapomen na sebe a sundej ten kříž".

"Klekni si přede mnou a otevři usta,
dělej co chceš,jsem studu prostá...