Střepinkový soud

Ostrakismus klesá ke dnu,
jako labutí koráb
na pustém nebi
vpíjí se neúprosně
na papír

A mně docházejí slova.
Obyčejná i ta,
pro něž mám opodstatněný důvod
a sofistikovaná přirovnání.
Včera jsi byl tak nicotný
jak malý bod na jezeře-

-dnes Tě miluji!
Málokdo si představí,
že ta bílá tečka může být
labuť

Včera jsi byl frater meus
a měl jsi křídla
a bral jsi osud za kliku

Dnes jsi jen vločka na popravišti,
sám
a odsouzený k zániku!

Kdo z nás si však
- a to si přiznejme -
odváží zahodit
svůj osud,
když stačí vzít
hliněnou střepinku
a zavrhnout
druhé,
dokud to neudělá

NĚKDO ZA NÁS!