U lesa

Na hony vzdálený lidský příbytek září do dáli
A u okna v té staré chalupě žena stojí
Vyhlíží něco, co už dávno ztratila,chce zpět své mládí
A mezitím venku, schováno ve křoví, krčí se tajemství

Sedí a čeká,až se pootevře okénko
Aby mohlo proklouznout skrz a ohřát se
Už už klepe na rám, nic se však neděje
Nudí se a číhá

Tu přišel jeho čas, okno se otevírá a žena vyklání se z něj
Hledí tam někam k obzoru a pláče
Je sama,na mýtině uprostřed lesa
Ale jen, co dolů se podívá, silou cizí na zem klesá

Cosi jí stáhlo do křoví a hodlá si užívat
Pach krve to přitahuje, a tak si razí cestu
Hloub a hloub, až k morku kostí, trhá ženu zaživa
Žáden křik či sténání, překvapení předčilo strach
No a teď, spokojen a unaven
Odchází přízrak po špičkách...