Můj život

Jsou dvě ráno, sedím, do tmy se koukám,
závidím nebi hvězdy, kytky rozkvetlým loukám.
Ty kytky trhám, v mysli vzpomínám,
krásné chvíle, okolí nevnímám.
Padá hvězda, snad se ve tmě ztrácí,
mé tělo se únavou kácí.
Padám do velké propasti,
tam, kde nejsou žádné starosti.
Ve dlaních pučím lístek růže,
má duše odchází, pryč z mé kůže.
Spadlý štos papírů s náčrtky mého života,
který se s tím Tvým stále proplétá.
Ostrouhaná tužka z obou dvou stran,
na příští narození si chystám plán.
Nebudu jen tak koukat na nebe,
zbytečně čekat na Tebe.
Zpívat si písničky,
poslouchat jak cinkají rolničky...