Stokrát jsem tu jela
bělostné spřežení řídila
víří kola
nadýchané trávy oblaka
v dálce malá tečka
bílá
barva vzdáleného domova
břehy omývá
láskyplný snivý oceán
vlídně čeká
vítá
lehký vánek okny vtéká
nálada
obejme tě zářivá světlá
v bílé závoje tě obléká
po mramoru klapou
bílé tlapky kočičí
líně čas tu běží..
než divoké černé spřežení
odnese tě zpátky
k zemi.
Vzpomínky na domov...jo, to znám... když jsem se přistěhovala do třeťáku z Moravy do Prahy, rok jsem trpěla, takhle snila a chtěla zpět...
31.10.2006 22:30:00 | Levandule