Nejistota

Myšlenky mi plavou
pořád tam a zpět
skrze, mojí hlavou,
jen roztáhnout ruce a odletět.

Však kam? Doleva, doprava či rovně,
dovnitř či ven,
jako málé děti honí se po domě
oblečené jako sen.

Táhnou mě mezi sebe:
'Pojď si s námi hrát!
Podívej, jak krásné je nebe,
sluníčko bude nás hřát.'

Však nevím, zda oddat se té touze
a vyletět mezi mraky,
i blesk může rozhořet se z nouze
a vím, že já taky.

Tak vsadím asi do lotýnky,
vsadíme si spolu,
vždyť život je tak kraťoulinký,
pojď, půjdeme už domů...