Dočista ztracená

Třeba se jednou probudím jinde,
Daleko od špinavé tmavošedé skutečnosti…
Uprostřed jsoucna kapkami pravdy smáčeného
A bez pocitu někoho dočista ztraceného…

Třeba se někdy proberu daleko
Od zbytečně všedních starostí puberťáka…
Někde za závojem z předsudků a lží,
Mezi krůpějemi poznaní, co kolem jemně mží…

Třeba se za chvíli vzbudím na úplně jiném místě
A zjistím, že jsem jenom snila…
Z oblohy na mě vítězně mrká tisíc jasných světel
A na to, že tady nechci žít odmítají brát zřetel…

Třeba už zítra otevřu oči a konečně uvidím život
Do dneška skrytý v zákalu smyšlenek…
Už nikdy nebudu sama v nepropustné tmě mých vzpomínek...
naděje zítřka- můj skrytý hřejivý plamínek.