Dítě ulice

Neustále přesvědčen
že on může cokoliv.
Tyranem se dávno stal
pro rodinu svou a okolí.

Poslouchat nehodlá
nechápe má dáti – dal.
V čem zalíbení najde
pro sebe by hned bral.

Priority žádné nemá
uznává jen svou partu.
Po ulici bez cíle bloumá
v ústech tvrdou Spartu.

Já, já, já… a zase já
echo zní jeho duší.
Svoje práva dobře zná
na povinnosti neslyší.

Co komu kdy provedl
dávno už prý nesčítá.
Že někomu ublížil
za srdce ho nechytá.

Jen jedno na něj platí
než rodičum žalovat.
Prut z keře ulomit
zadek mu zmalovat…