Bez síly do hlubin
Bez síly do hlubin
Do hlubin své bezedné prázdnoty,
hážu klíče svého osudu.
Vzdávám se všeho,
co mělo být moje,
s vědomím, že už nic mít nebudu.
Zakápnu to cínovou slzou,
která při dopadu stejně praskne,
bude se vyjímat jako škrábanec
na kameni, jako zašlé stříbro na skle.
Hážu do hlubin všechno to,
pro co jsem kdysi chtěla žít,
odcházím jako vyhnanec z ráje,
snad čest pomůže mi se odploužit
hážu klíče svého osudu.
Vzdávám se všeho,
co mělo být moje,
s vědomím, že už nic mít nebudu.
Zakápnu to cínovou slzou,
která při dopadu stejně praskne,
bude se vyjímat jako škrábanec
na kameni, jako zašlé stříbro na skle.
Hážu do hlubin všechno to,
pro co jsem kdysi chtěla žít,
odcházím jako vyhnanec z ráje,
snad čest pomůže mi se odploužit
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
... s vědomím, že přijde něco krásnýho... Přeci tak to je! A moc ti to přeju.
03.11.2006 10:26:00 | Koprtinka
Báseň je opravdu skvělá, ale přál bych ti psát úplně o ničem jiném, když je toto napsáno z vlastních emocí.
03.11.2006 09:50:00 | smudlinek
Ahoj. Ta básnička se Ti moc povedla, líbí se mi Tvé nápadité a výstižné metafory. Jen tak dál.
03.11.2006 09:43:00 | Katka de Krho