Urna

Stříbrolesklé nitě

ve svitu měsíce.

Ve světle tnavomodrých svíček

tiše topí se.

Stříbrolesklá vlákna

držíc kapky vody

přibližujíc se tma,

co zlákaly jejich svody.

Stříbrolesklé kovy,

co děsí okolí.

-utišujíc vdovy,

ať stesk je nebolí.

Stříbrolesklá zrna

hebkého prachu.

Nádoba je plná

mrtvého strachu.

Stříbrolesklé slzy

hladíc stříbrolesklý kov,

co stejná nit obepíná.

Že je něco mrzí?

Ale co?

To už si nevzpomínaj.

Majestátní deska,

nápis chátrajíc.

Když barva stříbrolesklá

se ztrácí pryč.

A zlatavý oheň-

poslední v jeho cestě,

když dával sbohem

své smutné nevěstě.