Dušičková

Je tu podzimní nečas
toť Dušiček čas.
Nad hrobem stojím
svíčky krásně hoří
i já v srdci radostí hořím.
Radost velkou mám
na chvíli poznal jsem Vás
Vám hrobeček ozdobit mám,
nejsem na světě sám.
Vás spící poznal jsem
některé déle,jiné chvíli jen
za to jsem životu vděčen,
že užil jsem Vás za života svého
a Vy mě za času Vám vyměřeného.
Dušičky,pro mě čas vzpomínání
kratičkého života účtování
pro mě i radování.
Díky,že mohu ještě zapálit svíci
Vy moji předkové dáváte mi píci.
Píci a radost duševní
Vy všichni jste byli mí.
Odpočívejte v pokoji
krví naší jsme spojeni.