Takový podivný ticho

Je tu takový podivný ticho.
Až mráz přebíhá po zádech
a je slyšet, jak neony lamp o sebe šustí.
Paprsky, které se k zemi spustí,
při dopadu rozlámou se na tisíc světlušek.
Očima do tmy hledím
jak ten vystrašený koloušek.

Je tu takový podivný ticho.
Dech se láme o roh polštáře.
Strach se mi v té tmě otřel o tváře
a husí kůže mi přikryla ramena.
Proč je tu takový ticho.
Co to znamená?

Kdo rozrazí tu kulisu,
z které jako z trouby,
kde se maso pálí,
strach se do všech koutů těla mého
neohroženě valí.

Je tu takový podivný ticho
a já nemůžu zakřičet,
neboť moje hrdlo stažené kůží husí,
se v tom tichu pomalinku dusí.