Poslední varování

Není mi do smíchu,není mi k pláči.
Děti s kudličkami v hlavě mi skáčí.
Jsem jako dutý strom na stráni bez trávy,
kde se už staletí konají popravy...
Červotoč bez dřeva,lopatka bez písku,
švihám vás po zádech provazem z řetízků.
V minulém životě kat s kápí na hlavě
byla jsem nejspíše,již je čas k nápravě.
Bůh na mne pohlíží skrz prsty z nebesů,
nikdo z vás nezvedne tu tíhu,co nesu.
Jsem jako vlkodlak za svitu měsíce.
Však pro mne můj měsíc září chvil tisíce...
Vypouštím krahujce chycené do pastí,
toužím se proletět Macochou,propastí...
Má mysl svobodná chopí se kormidla
a běží kam chce si,aniž bych pobídla.
Podstoupím rizika,že mě vzduch upustí,
snad tímhle vykoupím mysl svou z hříšnosti.
Z hříšnosti nesmírné.V představách bodám vás.
Pak tohle pomine,jen aby zbyl vám čas!