Líné ráno

Sunu se ránem,
na červenou skáču zebře po hřbetu,
doufám, že policisti ještě spí
a nevidí mou neplechu.

Žertuju s ránem,
co stejně jako já má víčka oteklá,
chvátáme spolu do tepla.

A už se zase blížím k té skleněné tabuli,
sledována kamerami se do jejich očí zaculit.
Poslušně zabušit svůj příchod píchačkám,
s předsevzetím, že další čudlíky už nemačkám.

Jen slabě stisknu kliku a ona povolí.
Ospalý počítač se na mě zaculí.
Ach ty moje krabičko, zas tě osm hodin budu mučit,
za svou práci hlavou ručit.

Snad nebudeš se zlobit,
když si ještě kafe dám
a na bagetce pochutnám.
Víš, dneska mám asi nemoc krtčí,
protože se mi ruce za zády krčí.

Takže hodíme partičku složitých solitaire,
napíšem básničku a dáme na Liter.
Pak kouknem, co svět píše za nové zprávy
a zase si uvaříme šálek dobré kávy.
Až dáme druhou a poslední bagetu,
tak už tu hodinu do konce nějak odklepu.