Škodolibý panáček

Pouliční děvky by ti mohli závidět,
kolika městy jsi procestoval svět.
Chechtáš se smíchem šaška,
který kuřím okem šlápl na nezbroušený šutr.
Vysmíváš se všem jak nezkrocený lotr.
Pyšný na ty svoje cestovní boty,
na jazyk, kterým můžeš oblíznout celý glóbus dvakrát.
Ale já jsem na tě alergická sakra!
Obyčejný fracek, kterýmu hřebínek
zapomněla česat sama soudnost.
To jak se druhým posmíváš – to je chudost!
Když se na tě podívám,
ve svých očích vidím laciný obraz,
který má rozpité všechny barvy do tmavého stínu.
Ty jsi obraz, co představuje lidskou špínu.