V parku mezi domy na lavičce
sedí muž
když jdete kolem zavolá na vás
Má cvikr obnošené šedé šaty
Kouří zbytek doutníku
Jakmile jdete kolem zavolá na vás
anebo na vás prostě zamává
Nesmíte si ho prohlížet
Nesmíte ho ani vnímat
Musíte pokračovat a nezastavovat se
dělat jako byste ho neviděli
jako byste ho neslyšeli
Musíte přejít zrychlenými kroky
Jestliže se na něho podíváte
jestliže ho budete posluchat
pokyne vám a nikdo a nic na světě
vám nezabrání,abyste si vedle toho muže nesedli
A ten chlap se na vás podívá a začne se usmívat
a vy začnete strašně trpět
a muž se usmívá dál
a vy se usmíváte tím jeho úsměvem
Je to přesně tak
Čím víc se usmíváte tím víc trpíte
Ukrutně
Čím víc trpíte tím víc se usmíváte
Nepotlačitelně
A dřepíte dál
přilepený
Usmíváte se a sedíte
blízko vás poskakují děti
míjejí vás chodci
vznášejí se ptáci
a přelétají z jednoho stromu na druhý
A vy zůstáváte dřepět na lavičce
A vy to víte vy to víte
že už nikdy nebudete poskakovat
jako ty děti
že už se nikdy nebudete procházet
sem a tam
jako ti chodci
že už se nikdy nevznesete
jako ti ptáci...
J.Prévert
je hrozne dechberouci a krasna a necim mi pripomina Twe basne o lidech..
11.11.2006 13:09:00 | Lucijena
Mm moc rada basne o lidech...znas tu od Preverta Zoufalstvi sedi na lawicce?...trosku mi to pripominaji Twe basne..Lucijena
10.11.2006 20:00:00 | Lucijena