Droga
Droga
Etiopan černě pečlivý
ze všech možných druhů
mele kombinace zrn
Z rezatého mlýnku sype drogu
a slunce vypraží ji cenu
Která je nejlepší písmo věků tají
Každý začátek nového dne
háčkuje dokonalý bod varu
z Jávy napříč oceánem až sem
Nemyslitelné ranní probuzení
bez její vůně není pohlazení
V mlýnku dochází k vybalancování
chuťových komponent tak,
že výsledkem je trvalý
nezaměnitelný vjem každého šálku
Komentáře (10)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Marci, tak co, uchopila jsi svůj vlastní komentář do své nové vlastní básně? Já se na ni fakt těším! Neschovávej tato krásná slova tady v šuplíku básničky! Jsem byla na Tebe v hodnocení přísnější než ostatní, viď, promiň...
Ale zato jsem se zamilovala do toho Tvého komentíku, který bych ráda viděla samostatně a kdyby to šlo, dala bych 200, fakt :o)
09.11.2006 08:05:00 | Levandule
... také jsem závislák ... ale nejlépe chutná z ruky ženy ...
/ Oprava : ... milující ženy..,
Oprava č. 2.) ... po milování, během... před, ... jak je libo ... :-)) /
08.11.2006 16:25:00 | HarryHH
Vždycky jsem si myslel, že kafa je kafe. Už si to nikdy myslet nebudu. Mám rozšířený obzor.
08.11.2006 13:51:00 | smudlinek
Bez téhle drogy nepřežívám rána :-)
to se mi hnedle hlava zatočí.
Rychle se podívám kolem
- že by zas to klokočí?
:-)
08.11.2006 13:13:00 | G.P.
:-)
No, holky, tyhle komentáře jsou krásné, to stojí za samostatné vybásnění!
Marci, to myslím vážně... uchop svůj komentář, je fakt nádherný :-)))
:-)
08.11.2006 13:10:00 | Levandule
Díky...
klokočí, já ti nevím, asi musím...
my "pacoši" už prostě jinačí nebudem,
jde to tak nějak samo... ;o)
upřímně soustastim s tvou nudou,
třeba mi někdy vysvětlíš, co to vlastně
nuda je... (??)
08.11.2006 12:31:00 | Cecilka
Cecilko moje milá
slovem tak hřejivá
Modlitbou vlídnou
zaženeš bolest zlou
Moc sluší psaní Tvoji duši
Ostrůvky citů uchopíš zlehýnka
a melancholik pláče
Ostrůvek nenávisti někde až dole u dna
s úsměvem vyvenčíš a začneš číst
co blázen bláznu píše ....
z pomatené říše
Dík Cecilko
08.11.2006 12:22:00 | Marcella
Každý den za rozbřesku
jedna baba jedovatá
otevírá okno své chýše dokořán...
na oblohu se dívá,
je-li safírová, rubínová
a nebo probleskuje zlatá,
do těla vdechuje vše,
co jí pánbůh dal...
Neodmyslitelné ranní probuzení,
dobře ví, že kdyby dopřáno jí nebylo,
bude se jednat nejspíš o vážné ochoření...
(dneska se nebe beránkově tvářilo... ;o)
Promiň, neodolala jsem,
to víš, droga...
:o)
08.11.2006 11:58:00 | Cecilka