Růžička

Jednoho rána, když slunce vstalo,
vykvetlo malé poupátko,
na klíně maminky růžičky spalo,
jak voňavé děťátko.

Druhého dne protáhlo se,
zívlo a na svět usmálo,
hned se samým blahem třese,
když sluníčko jej zahřálo.

Třetí večer hvězda vyšla
a ta malá růžička
na tajemství světa přišla
ukápla i slzička.

Proto zrána v bílých květech
nacházíme kapičky,
to růžičky po těch letech
roní pro noc slzičky.