Černý vlk

Černý
vlk
běží
nocí
nezkrocený
divoký
sám
sebe
kouše
do zad
fičí
vítr
čechrá
srst
černou
duši
nehledej
v tom
svobodném
těle
se skrývají
křídla
bílá
se bojí
ukázat
světu
ukazuje
zuby
které
nekoušou
jen
budí
strach
sám
skrývá
křídla
zraněná
se zacelila
ale uvnitř
bolí
víc
než dřív
když
přichází
další
zima
objímá
mrazivým
dechem
jeho
tělo
běžící
osamoceně
bílou
nocí
obrysy
se pomalu
ztrácí
v dálce
nenechej
ho utéct
naodtahuj
ruku
když
vrčí
nedívej se
na jeho
zuby
podívej se
do očí
lesknoucích se
smutkem
samotou
pak natáhni
ruku
blíž
zaboř
prsty
do černé
srsti
zaboř
je až
do bílé
duše
a nenech
odejít
do noci
vlka
samotáře
časem se
schoulí
do tvé
náruče
a bude
nejšťastnějším
vlkem
pokud
bude
chtít
jednou
běžet
dál
sám
nech
ho jít
nezraňuj
svýmy
doteky
vzpomínek
na ruce
hladící
budou
ho hřát
v mrazivých
nocích
nech ho
jít
včas
netrhej
křídla
až přijde
čas