Obžalovaná

Přišla jsem před obrovskou komisi.
Rozcuchaná, zablácená, na nohou galoše.
Nedopalek cigarety hodila jsem před nimi do koše.
Ač jindy nekouřím, teď dala jsem si páva.
Asi že nejsem na to zvyklá, zatočila se mi hlava.
Úšklebkem, co úsměv, pro ty kvádráče, měl být,
jsem se snažila je ohromit.
Paní s hlavou jako od popela
mi rázně rukou pokynula.
Usedla jsem na dřevěnou lavici,
díky bohu, že hučelo mi v palici.
Obviněna za sprostou mluvu,
byla jsem pozvána na omluvu.
Že jsem prý zhanila jemnost dívčí.
Tohleto pedantství mě snad zničí!
Jak jsem řekla, seru na to,
mě slušná mluva nic neříká,
já jsem prostě vždycky byla dcera zedníka.