Pan démon alkohol

Stojím u zrcadla a dívám se na své oči,
ještě štěstí velké, že mě nevidí rodiči,
pod očima kruhy v žaludku několik piv,
vodka se také neschová za skvělý aperitiv.

Co dodat více, než že bleji do mísy,
zelenou, té břečky mnoho, se smíchy,
divím se jiným, jak mohou to vůbec pít,
to vše a ještě k tomu nějaký hermelín sníst.

Chudák vrchní u pípy z nás má žaludeční vředy,
za to, kolik si toho dáváme, dobře mu tak neřádovi,
občas si přihne s námi, nevadí, když je v práci,
zábava teče proudem a po hospodě běhají bílí ptáci.

Ptáci, či jen malé nevinné bílé myšky,
je to jedno, když ležíš v klíně hospodské missky,
ale v ten moment už nesneseš nic jiného,
než pořádnou dávku něčeho skvělého.

Dobře se mají ti, kdo malinovku tiše upíjí,
nevadí jim, když jiní na záchodě do mísy blijí,
smějí se, že abstinent se má nejlépe,
neutratí, nepropije, prostě jen v hospodě ostatní sere.

Nejen naší hospůdce, ale i mnohým jiným,
vládne pan démon alkohol.
Co je na tom špatného???