Chudák smrt

Pomalu se blíží,
krok sum krok blíž,
nevadí jí strom či lavička,
v práci jí pomáhá cigaret krabička.

Temná jak stín v poledne,
jak tma uprostřed bezhvězdné noci,
kosu si přes rameno nese,
má ráda smrtelné nemoci.

Jediná dokonale spravedlivá,
nebojí se peněz, pro ně nemaká,
má z toho radost i když jen malou,
miluje žiletku rudě krvavou.

Je sama, ale má největší moc,
nevadí ji den či noc,
vydrží hodiny tupě zírat,
na čáru v přístroji jenž život předstírá.

Nikdo se jí nevyhne,
miluje samotu v poledne,
na večer je nejraději s někým,
v půlnoci má ráda společnost mrtvých.

Jo, to těžký úděl té paní,
stihnout toho tolik musí.,
chudák smrt…