Je tu opět podzim

Je šero mraky žalem pláčí,
vítr po chodnících listí vláčí.
Stromy tiše svlékají svůj šat,
skončilo léto, jak když setne kat.

Stojím uprostřed pole a třesu se zimou,
Ty tu však nejsi, chci být s Tebou!
Cítila bych teplo Tvé,
teď však jen vítr cuchá vlasy mé.

Na chvíli se přenést přes ty světy,
bys mi šeptal nežné věty...
Ale s létem skončily i lásky,
už nepohladíš moje vlásky.

Jak tesknivé a chladné jsou teď noci,
už nevidíme spolu hvězdy, mám jen divný pocit.
Jak kytara bez strun se teď cítím,
mám dojem že se uvnitř asi vznítím.

Takhle jsem to nikdy nechtěla,
byla jsem hloupá, co jsem si myslela..?
Kapka deště, či slza, stekla mi po čele,
to podzim pláče pro ztracené přátele.
Všechno krásné odchází...i Ty
a Tebe studí moje rty.