Anotace: ... pro moji milovanou kamarádku Boženku... moje srdeční bolístky se v tomto světle jaksi rozplývají...
Tahleta na mne působí naléhavým dojmem - jakoby nutné sdělení. Nedokážu to vyjádřit, ale asi ten strach musel vyjít ven přímo proudem. Pěkná a strhující. U předešlé básně se mi nepodařilo Tě, Hannazko, obodovat, nebyla jsem přihlášená. Dala bych však i víc než 100:)
09.11.2006 19:59:00 | Zdeňka
Vehnala mi slzy do očí...uf jo...
(jen zase ty předložky a spojky na kanci řádků, to néé)
Sakryš, dobře a smutně Ti to píše... a mně je už druhý týden dost smutně... zítřejší báseň to zase dosvědčí (před chvilkou jsem ji dopsala...)
09.11.2006 15:27:00 | Levandule
Tak tady je třeba úsměv dát,
objetí, špetku radosti...
básenku, kterou tak hezky složíš, věnovat...
vždyť víš...
(jsi totiž dobrák od kosti... ;o))
09.11.2006 15:20:00 | Cecilka
Souhlasím, tu báseň jsem při čtení prožívala..
Chtělo by to více takových :)
09.11.2006 15:00:00 | Karmina
Ta básnička opravdu působí dojmem strachu...září to z ní...ten pocit při čtení...brr...
jinak...tvorba velice dobrá!!
09.11.2006 13:25:00 | loveSKA
No jo..., musíme se s tím nějak porvat... se vším... ale jak říká mamina "všechno jde, kdž se chce" - že jo mamino? :o))
09.11.2006 13:08:00 | Hannazka
uf, Hanýžko .. život nás zkouší fest .. před 20ti lety sem taky postávala na chodbě, bylo mu krásných devatenáct .. pak lásky nelásky .. už je líp .. Tobě taky bude, věř
09.11.2006 12:57:00 | lásík