Nerozhodně jasné

NEROZHODNĚ JASNÉ

Vysílám k tobě němá slova a holá souvětí.
Věty prázdné,těch jsem zcela plný.
Ať po zatajeném dechu k tobě doletí
a zahřejí víc než tílko z ovčí vlny.

Chci ti říct všechno,co jiným nepovím
a z plných úst ti mlčet do tváře.
S kyselým úsměvem - hlasem medovým,
tišit tak,jak jen vichr dokáže.

Probodnout pohledem přes zavřená víčka,
sto mil od tebe a přece sousedící.
S rákoskou v ruce tvé pozadí hýčkat
a hladit nahou dlaní v rukavici.

To vše bych chtěl a proto utíkám.
Drze a stydlivě uhýbám pohledem.
Abych byl s tebou a přece sám...
tak jak jen já,všichni to dovedem!

Abych měl málo a ještě více,
abych byl šťastný až téměř k pláči.
Pak jednou sirkou zažnu půl svíce
a zakřičím šeptem:Tak tohle mi stačí...