Pro mé pravé přátelé

I po smrti, z jejich lásky budu žít,
jsem nejšťastnější, že všech,
že zrovna já je mohu mít,
i v těch nejtěžších chvílích,
jsou mi oporou,
I pod vrstvou šatech bílých,
v rakvi uzavřené mě stále mají rádi,
I když viděti mě nemohou,
jsme pořád Ti pravý kamarádi.
Jen oni vědí, jak mě utěšit,
oni vědí, kde mě pohladit,
jen oni vědí, že jsem jak potrhaný sešit,
který potřebuje jen trochu opravit.
Právě oni vědí, kdy je mi smutno
a kdy jsem šťastná
a za tohle všechno
jsem jim bez výjimky vděčná!