Vepsáno do dlaní....

Osud jak kamínky po cestě rozházené....
Přej si projít životem,nohy mít nesvázané...
Však dá se takhle žít?

Prožít minuty, jakoby konec přicházel.
Kdo nám naše osudy proházel?
Byly to snad mocnější síly?

Nechci řídit se danými pravidly....
Mé sny, akorát krutě by povadly....
A to přece nechce nikdo z nás...

Přesto ohlížím se za sebe...
Jako všichni, chci dostat se do nebe...
Ale mám to vepsané do dlaní?