hora

Na černé hoře bílí prapor pod tenkou slupkou tvrdý mramor.Na obloze krouží hejna vran a prapor se kroutí svíjí do všech stran.Jednou ti vlaje do kroku je bílí tleská úspěchu.Dvakrát pak vůle osudu utiší vítr šeptá nebudu.A nyní ptáci hejna vran k úspěchu míří ze všech stran.Trhají prapor na kusy každá z nich věrná čemusi.černá a bílá co se mění jenom ta hora zapomnění a stopy cos tam zanechal,na černé hoře kdysi prapor vlál.A na obloze hejna vran pod nimi hora strmá stráň.Tvé sny a touhy naděje všechno ta hora zakreje.Možná zas jednou pod horou útržek zase pozvednou.černá a bílá žádný jas vždy jenom šedá prostá krás.V tvém srdci trocha naděje,tvůj hlas ta hejna prokleje.šíří se do všech stran za všechno můžou hejna vran.Jen vzhůru svorně křičíme na hoře prapor vztyčíme.První obklopen je davem svým,tažen je vláčen proroctvím.Dnes proti sobě hejna vran starý je mladým udolán.Kde prapor náš a bílí sen kde první z nás a jasný den.Tam leží ten jenž měl sen svými druhy zavržen.černá hora šedý den bílí prapor roztržen na obloze zas hejna vran a náš prapor roztrhán.